Můj vzor, který mě ovlivnil na mojí cestě

Čekám, že přijde nějaký nápad na vhodné téma pro můj první článek na blog. Nejsem přece žádná náctiletá bloggerka, ale žena s třicítkou na krku a taky matka dvou capartů , která je už za celý den pěkně utahaná a nejradši by si vlezla do vany a spala v ní až do rána.

Hi, hi, hi. No do rána bych tam stejně asi nevydržela, to bych dřív klepala kosu. A taky by mě tam načapal Milda (můj manžel), protože o půl jedenácté se vrací z odpolední a to už by si vážně mohl myslel, že mě hráblo. Jo čtvrtý rok na mateřské dělá divy…

Je skoro půl deváté večer a já sedím u mého noťasu Acer, který je se mnou už skoro jedenáct let. Je to držák, ale i přesto ho musím mít neustále napíchnutý na drátu v elektrice, protože baterka už není co bývala.

Vedle mě stojí 825g sklenice Nuttely a já se s ní láduji pěkně lžičku po lžičce a moc dobře si vzpomínám na obrázek, který mi nedávno poslala moje mladší ségra, bylo na něm znázorněno její složení, no fuj samej cukr. To se dalo čekat, že tam nebude nic zdravýho. Čtvrtka je v tahu, tak to radši balím, aby mě nebylo blbě.

Maturita – popis osoby, kterou nejvíc milujeme

Ale teď zpátky k tématu.  Hlavou mi dnes venku proběhlo spousty nápadů, třeba jaký háček je ten pravý nebo chcete vidět můj háčkovací arzenál apod. Ale pořád to není to pravé ořechové pro můj první článek na blog. Když jsme u té češtiny, která mi vždycky tak šla, vzpomněla jsem si na moji maturitu. Psal se rok tuším 2009 a já si vybrala téma popis.

Kdyby to šlo, moc bych si přála ten můj výplod fantazie a vzpomínek číst znovu. Psala jsem totiž o svém dědečkovi, který zrovna ten rok umřel, přesněji měsíc před mým maturitním plesem. Bylo to dost nečekané a náhlé. Všechno jsem měla ještě v živé paměti. Se slzami na krajíčku jsem psala jako o život a hlavně s pokorou a úctou k dědečkovi, kterého jsem měla opravdu moc ráda. Byl to můj vzor. Pravý muž na pravém místě.

Tenkrát v jeho 77 letech uměl bravurně s počítačem, internetu se sice bránil. Tvrdil, že ho na nic nepotřebuje. Vystačil si jen s počítačem, natáčel videa pro obec, ale i pro rodinu, fotografoval a vše zpracovával už digitálně, klobouk dolů. V jeho letech to se už vidí málokdy. Byl to nesmírně talentovaný a zručný člověk.

Vlastnoručně vyrobený dárek

Když jsem byla malá, asi tak šest let, vyrobil mi jako dárek k Vánocům dřevěný nábytek pro Barbie. To bylo něco na co nikdy nezapomenu. Byla jsem z toho úplně paf. Až nyní si uvědomuji, kolik práce si s tím musel dát. Do detailu to měl vymyšlené, bylo tam houpací křeslo, jídelní stůl, dvě židle, malá stolička, pohovka a kredenc. Ale pozor nebyl to jen tak obyčejný kredenc, měl vysunovací šuplíky a otevírací dvířka – ten jediný přežil.  A nyní si s ním můžou hrát i moje děti. 

Je to nádherná památka na člověka, kterého jsem měla moc ráda a ani jsem mu to nestačila říct.

To co vyrobil vlastníma rukama, kolik úsilí, času a trpělivosti ho to muselo stát, nejde ani vyčíslit. Umřel náhle, vůbec nikdo to nečekal, z ničeho nic. Z bolesti hlavy se po třídenním pobytu v nemocnici, vyklubalo něco úplně jiného. Umřel ve spánku, ze kterého se už nikdy neprobudil. Nestihli mu ani říct, že je to byla rakovina plic.

Nezmeškejte to jako já

Děda byl silný kuřák. Kouřil několik cigaret denně do svých 40 let, poté přestal a už si nikdy nezapálil. Ale i přesto si ho rakovina našla. Proto si všichni važte jeden druhého, tady a teď. Zvedněte třeba telefon a zavolejte. Řekněte tomu druhému, jak ho máte rádi, co na něm milujete a obdivujete, protože zítřek nikdo nikdy neví, zda-li přijde. Tak ať to nezmeškáte jako já.

Lucie Zelená
„Mojí vášní jsou háčkované kabelky a designové doplňky, které sama vyrábím z moderních bavlněných šňůr a špagátů. Mám talent pro ruční práce a proto učím lidi háčkovat. Svou prací chci inspirovat další tvořivé duše a dát jim odvahu jít do akce.“ Můj příběh si přečtěte zde >> Pro začátečníky, které láká háčkování, jsem sepsala průvodce v kostce - který najdete pod názvem 5 rad začátečníkovi o háčkování s bavlněnými špagáty E-book ke stažení zdarma najdete zde >>
Komentáře

Přidat komentář