Jmenuji se Lucie Zelená, jsem narozená ve znamení vah, což samo o sobě vypovídá, že jsem šíleně nerozhodná. Občas je ale lepší odsunout misky vah na druhou kolej a prostě vykročit do neznáma. Vždyť život je tak krátký. Zkusit se má všechno. 

A tak jsem se rozhodla založit svoji značku: LucyFoxGreen. Kdo mě zná tak ví, že jsem se za svobodna jmenovala Lišková, proto ta liška uprostřed názvu značky mnou háčkovaných kabelek a doplňků.

Dnes mám ze sebe upřímnou radost, protože jsem se naučila něco, co mě nesmírně naplňuje štěstím. Našla jsem si cestu k činnosti, při které zapomenu na všechny starosti všedního dne. Tato činnosti se pro mě stala relaxační metodou, která mi dodává energii. Dokonale se při ní odreaguji a ještě při tom vznikne originální dílo, které dělá radost nejenom mně, ale i ostatním lidem. A to je to nejkrásnější - rozšiřovat kolem sebe radost. 

Řeč je o háčkování – ruční technice, která v současné době roste na oblibě a to nejenom u žen všech věkových kategorií, ale i u mužů. Dávno už není pravdou, že háčkování je koníčkem pouze babiček. V dnešní době je na trhu široká škála kvalitních přízí v mnoha barvách, dostupná pro každého. Stačí si jen ujasnit co chcete vyrobit a pustit se do toho.

Psal se rok 2016 a spolu s manželem jsme začali řešit výbavičku a zařizovat dětský pokojíček, protože byl na cestě náš první potomek. Byla jsme z toho všeho celá natěšená, a tak jsem brouzdala na internetu a zjišťovala jaké jsou dnes možnosti. Hledala jsem něco originálního, zároveň praktického a cenově příznivého.

Naše finanční situace  v té době však nebyla příliš růžová, protože jsme ještě rekonstruovali rodinný dům, byl náš rozpočet značně omezený. Říkala jsem si, že bych mohla ušetřit aspoň tím, že sama něco synovi vyrobím a nebudu to tedy kupovat normálně v obchodě.

Protože se Adámek narodil v září, hledala jsem deku do kočárku na zimní měsíce. Na internetu jsem jednu objevila, a tak jsem se o ni zajímala více. Na první pohled jsem věděla, že jde o ručně háčkovaný výrobek, protože už jako malá jsem se s háčkováním setkala u mojí maminky, která zároveň pletla a šila jako dámská krejčová a háčkování mě tak trochu naučila.

Pátrala jsem z jakého materiálu je deka vyrobená. Zjistila jsem, že je zpracovaná z žinylkové příze Dolphin Baby, která je na omak hebká jako ten nejjemnější plyšový medvídek a navíc má atest pro děti do tří let. „Paráda, to přesně potřebuji. " . Hlavou se mi honily další otázky jako: „Kolik klubíček budu potřebovat? Jakou velikost háčku mám zvolit? A jakým způsobem mám deku uháčkovat? “ To byl pro mě stále oříšek.

A tak začalo usilovné hledání jak na to. Samostudiem odborných knih o háčkování, jsem pak po nocích zkoušela jednotlivé smyčky a osvěžovala paměť v pojmech a v technikách. Shlédla jsem nespočet videí s různými návody a poctivě noc co noc trénovala háčkování. Tam jsem uviděla tohle a támhle zas toto a nakonec jsem měla rozpracovaných hned několik projektů zároveň. V bytě to vypadalo jako po výbuchu, v každém rohu bylo nějaké klubíčko. Háčkování se stalo mou závislostí 🙂

Nejlepší byly týdny, když měl můj muž noční a malý pěkně spinkal. To jsem u háčkování dokázala vydržet i do pěti do rána. No ale, následující den jsem byla prakticky nepoužitelná, takže tudy cesta nevedla.  Zažila jsem si i pocity zoufalosti, kdy jsem neustále párala a párala a výsledek pořád nestál za nic.

Říkala jsem si: „Tolik času jsem nad tím strávila a k ničemu? To snad ne!" K vytouženému výsledku to mělo ještě hodně daleko. Ale nehodlala jsem to vzdát. Nezbývalo mi nic jiného, než hledat nějaký přesný návod a nevařit jen tak z vody.

Ten návod na deku jsem nakonec našla.  Asi po roce. Dobrý co? Synovi byl už víc než jeden rok, začínal chodit a kočárek už byl z obliga.  Deku jsem nakonec uháčkovala sice pozdě, ale přece. Nyní ji alespoň využije náš druhý syn Eduard.   

Na této cestě za hledáním návodu jak uháčkovat deku, jsem narazila na ještě zajímavější techniky háčkování a způsoby jejich využití. Tajně jsem si šetřila peníze z rodičáku na klubíčka a další nezbytnosti potřebné k háčkování, ale pssst... manžel se to nesmí dozvědět 🙂 

Oblíbila jsem si hlavně bavlněné šňůry a špagáty, ze kterých se dají tvořit VELKÉ věci.  Třeba moderní háčkováné designové košíky, které oživí každý interiér a nebo originální háčkované kabelky.  A tak jsem z nich začala háčkovat svoje první výrobky jako:

Kamarádi a rodina začali moji práci a hotové výtvory obdivovat a říkali: „Ty by ses tím mohla živit."  A já se nyní rozhodla, že už nechci pracovat jako zaměstnanec a vyměňovat svůj čas za peníze. Rozhodla jsem se, že svůj čas budu naplno věnovat tomu, co mě skutečně baví a naplňuje. Jak se lidově říká půjdu s kůži na trh. A tak jsem vykročila z davu a jdu si plnit své sny. Bude to dlouhá cesta plná překážek a nových výzev, ale věřím, že ji zdolám. Držte mi palce. Jdu si plnit svůj sen.